Pokud čeští řidiči na něco nadávají, jsou to vysoké ceny benzínu (alespoň v posledních měsících) a zoufalý stav vozovek. Kdo pravidelně cestuje automobilem, zkouší kvalitu tuzemského asfaltu na vlastní kůži a možná si v duchu klade otázku, kam plynou všechny peníze, které se vyberou na dálničních známkách, silničních daních a dalších poplatcích. Zvláště v zimním období prochází vozovky těžkou zkouškou, v níž zatím nejsou schopny obstát.
Výsledek zimy: tisíce výtluků. Jakmile prodělají cesty nutný jarní úklid, nastává fáze zahlazení děr, oprava nejhorších úseků a pokládání nového asfaltu. V letních měsících strávíme desítky minut v kolonách, abychom si následující rok, dva nebo tři vychutnávali hladký asfalt a další léto stáli ve stejných kolonách. Z nepochopitelného důvodu totiž nová cesta připomíná za dva nebo tři roky hezky zralý ementál.
Proč má nová česká vozovka doslova jepičí život umí vysvětlit stavební společnosti, nebo úředníci, kteří na stavbu dohlížejí. Vlastně neumí. Není divu, když samotný ministr dopravy nedokázal v nedávném rozhovoru pro Svět motorů objasnit, proč se dálnice staví hlemýždím tempem a místo rázného plánu, jak tento stav změnit, raději vysvětloval, proč to nejde. V tomto textu se chci věnovat právě dálnicím, neboť hrají v celé infrastruktuře důležitou roli.
Na dálnice se nahlíží různě. Ekonomové „cestu cest“ oslavují, protože výrazně pomáhá rozvoji regionu, jenž protíná. Politické strany zneužívají dálnice ve svých předvolebních patosech a lákají na lepší dopravní obslužnost toho či onoho kraje nové voliče. Po nových dálnicích volají podnikatelé, jejichž společnost sídlí v kraji bez dálnic i široké zástupy řidičů, kteří se zkrátka potřebuji rychle dopravit z místa A do místa B.
Na straně pozitiv stojí i vyšší bezpečnost daná absencí křižovatek, semaforů, přechodů a železničních přejezdů a více méně konstantní rychlostí provozu (pokud se zrovna polovina dálnice neopravuje). Proti dálnici brojí ekologové, kteří připomínají, že nesmazatelně poznamená krajinu, zamořuje okolí prachem, obtěžuje hlukem a zvýšenou koncentrací výfukových plynů a navíc narušuje volný pohyb osob i zvěře.
Aktuální plán výstavby
Ačkoliv se může zdát, že výstavba nových dálnic zůstala na mrtvém bodě, není to pravda. Přes všechny překážky stavaři pokračují v práci, plán výstavby do roku 2010 se podařilo doposud splnit na více než 50 procent. V současné době se pracuje na několika úsecích, po jejichž dokončení protne Českou republiku souvislá dálniční síť, jež umožní rychlejší cestování z jednoho konce země na druhý a napojí se na evropskou síť dálnic a rychlostních silnic.
Například dálnice D1 mine Kroměříž a pomocí rychlostní silnice propojí Česko se Slovenskem. Dálnice D3 zase naváže na rakouskou dálniční síť. Zato osud dálnice D3 je stále nejistý a hrozí, že zůstane nadlouho čárou v mapě. V provozu je nyní asi 550 km dálnic, na dobudování čeká dalších 500 km, které budou stát několik set miliard korun. Pokud bude plán výstavby dodržen, vyrovná se Česká republika hustotou dálniční sítě například Velké Británii.
Zásadní otázka zní: V jaké fázi se nacházejí stavební práce na jednotlivých dálničních úsecích? Kde se práce zastavily a kde se naopak pilně pracuje? Kdy budou jednotlivé úseky dokončeny? Odpovědi na tyto otázky jsme v materiálech Ředitelství silnic a dálnic České republiky.
D1: Praha-Brno-Lipník
Podle původních (federativních) plánů měla dálnice D1 vést na Slovensko a končit na hraničním přechodu Starý Hrozenkov, toto rozhodnutí však bylo v roce 1996 změněno. Podle nového plánu bude D1 končit u Lipníka n.B., kde se napojí na budoucí dálnici D47. Na slovenskou hranici povede rychlostní silnice R49, která se z dálnice D1 odpojí u Hulína. Nová stavba dálnice D1 od Vyškova přes Kroměříž byla zahájena v roce 2001 a uvedení do provozu proběhne postupně od roku 2005. Poslední úsek má být otevřen v roce 2010.